Nezadaní neznamená nezamilovaní. Milovat je krásné a ještě krásnější je být milován. Jen tímto přístupem k lásce, pokud to tak můžeme vůbec nazvat, tak trochu pohrdám. Pohrdám láskou, která přes rok spí a na Valentýna se probouzí. Valentýna beru jen jako další příležitost nechat se strhnout davem a že je těchto příležitostí v poslední době kolem nás hodně. Celý rok tak nějak se svým partnerem přežíváme, povídáme si, nasloucháme si, občas zajdeme do kina a nebo vedle sebe jen tak existujeme. Někdy taky dojde na řádnou hádku nebo v tom nejhorším případě na nevěru. A pak ejhle přijde 14. únor a jako by všechny naše nevěry, křivdy a nechutnosti zmáčknutím tlačítka zmizely a my měli potřebu našeho partnera zahrnout láskou v podobě květin, milostných básniček a kýčovitých dárku a den na to už zase pácháme všechny naše neřesti, které jsme páchali doposud. Tento způsob lásky zdá se mi býti poněkud nešťastným. Je smutné, že na vyznání lásky našemu protějšku potřebujeme datum v kalendáři.
Valentýn svou podobou ale není zase tak originální, jak se někomu může zdát. Je ještě jeden svátek, který má podobně směšný charakter a tím je Památka zesnulých. I o tom můžeme říct, že nám svou přítomností na stránce diáře nebo kalendáře připomíná, abychom si vzpomněli na ty, kteří již mezi námi nejsou. To je, jako by mi zazvonil mobil a z něj se ozvalo: Je 2. listopadu, tak si vzpomeň na své blízké zesnulé, když na to celý rok nemáš čas a kup jim na hrob nějaký pěkný věnec, aby se neřeklo. Z toho se mi chce přinejmenším zvracet. Jak ve filmu Filipa Renče Román pro ženy říká se špetkou nadsázky hlavní hrdinka Laura o své matce: "Máma Dušičky nenávidí, a proto tenhle svátek zcela ignoruje. Prý proto, aby si připomněla, že její manžel, otec, matka, babička i dědeček jsou všichni do jednoho mrtví, nepotřebuje datum v kalendáři. Ona to prý slaví celoročně."
Tak jako se Lauřina matka dívá na Dušičky, dívám se já na Valentýna. Ten, kdo skutečně miluje, Valentýna slaví celý rok anebo vůbec. Je směšné na Valentýna milovat víc než po celý rok. Láska není něco, co se dá přikázat datem v kalendáři, jako daňové přiznání. Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil, a proto je nějaké umělé vnucování lásky, a ještě k tomu někde uprostřed studené zimy za pomoci kýčovitých dárků a hesel, úplně zbytečné. Láska je podle mě krásná jen pro toho, kdo ji bere vážně. Ten, kdo miluje jen 14. února a po zbytek roku ne, asi o lásce moc neví.
